Také se ti občas stává, že se konečně dostaneš na konec dne a místo úlevy cítíš jen únavu a podráždění, protože z tvého seznamu povinností jsi jako vždycky vyškrtla jedinou věc – čas pro sebe? Ráno si slibuješ, že dneska už to bude jiné. Uděláš si chvíli jen na sebe – třeba na procházku, knihu nebo konečně dokončíš epizodu podcastu, […]

Povýšení. Další certifikát. Nový projekt. Kurz. Workshop. Pomáháš, táhneš, rosteš. Ale když večer zalehneš, cítíš to ticho. Tlak v hrudi. Pochyby. Únavu, co nejde vyspat. A ten neodbytný hlas v hlavě:„Proč mám pořád pocit, že to nestačí? Že já nestačím?“ Možná už jsi si taky někdy řekla: „Když splním ještě tohle, konečně si odpočinu.“Jenže tohle nikdy nekončí. Jakmile

Nebuď tak citlivá prosímtě Zase ta věta. Stačí nevinná poznámka, změna tónu, unavený pohled druhého… a už se tě to dotýká, derou se ti slzy do očí a nebo máš v sobě malý vnitřní výbuch, který nechceš ukázat. Možná si říkáš, co s tebou sakra je. Proč tě tak rozhodí věci, které jiní přejdou mávnutím ruky. Ale co když