Také se ti občas stává, že se konečně dostaneš na konec dne a místo úlevy cítíš jen únavu a podráždění, protože z tvého seznamu povinností jsi jako vždycky vyškrtla jedinou věc – čas pro sebe?
Ráno si slibuješ, že dneska už to bude jiné. Uděláš si chvíli jen na sebe – třeba na procházku, knihu nebo konečně dokončíš epizodu podcastu, který už týden posloucháš po pětiminutových částech. Ale jak den plyne, něco se vždycky pokazí – manžel přijde pozdě, děti nemá kdo pohlídat, pracovní úkoly se protáhnou. A najednou jsi zase tam, kde jsi byla včera, před týdnem, před měsícem: Tvůj čas pro sebe znovu skončil úplně na konci tvého nekonečného TO-DO listu.
Možná si myslíš, že jsi jediná, kdo to takhle má. Že všechny ostatní ženy kolem to určitě zvládají lépe. Ale co když ti řeknu, že přesně tohle zažívá většina chytrých, schopných žen, které znám? A co kdyby existoval způsob, jak to změnit – a nemusel znamenat, že vše ostatní půjde stranou?
Pokud chceš zjistit, jak konečně začít stavět sama sebe na první místo bez pocitu viny, čti dál.
Víš, že podle výzkumu publikovaného v Journal of Personality and Social Psychology ženy častěji než muži zažívají pocit viny, když si vezmou čas jen pro sebe? A důvod? Společenské očekávání, že ženy by měly být stále k dispozici pro druhé, je tak silné, že ho přijaly za vlastní pravdu – bez ohledu na cenu, kterou za to platí.
Brené Brown, přední světová výzkumnice v oblasti zranitelnosti a autorka bestselleru Síla zranitelnosti, upozorňuje, že když neustále odsouváš sebe samu na poslední místo, nejenže zvyšuješ riziko úzkostí, depresí a syndromu vyhoření, ale zároveň tím nevědomky učíš své okolí, že tvoje potřeby a tvůj čas nejsou důležité.
Jednoduše řečeno: Každým dnem, kdy svůj čas pro sebe odkládáš, posiluješ přesvědčení, že ty sama nejsi dost důležitá na to, aby sis odpočinek, péči a pozornost zasloužila. A tohle přesvědčení je toxičtější, než si možná připouštíš.
(Zdroje: Journal of Personality and Social Psychology, 2010; Brené Brown – Síla zranitelnosti, 2013)
Připomíná mi to jednu moji klientku, říkejme jí třeba Jana. Jana je přesně ten typ ženy, kterou každý obdivuje – úspěšná v práci, skvělá máma, vždycky připravená pomoct druhým. Když za mnou přišla poprvé, svěřila se mi s tím, že už dlouho necítí žádnou radost ani spokojenost, přestože její život zvenku vypadal perfektně.
Pamatuju si, jak mi trochu omluvně říkala: ‚Víš, mám vlastně všechno, co jsem chtěla – rodinu, práci, kde jsem respektovaná, a přesto se cítím prázdná. Nejvíc mě bolí, že když už si ukradnu chvíli pro sebe, cítím se hrozně provinile. Připadám si jako špatná máma, sobecká partnerka, špatná kolegyně.‘
Možná se v Janě teď trochu poznáváš. Třeba taky občas cítíš tuhle zvláštní vinu, když si dovolíš něco, co je jen pro tebe. Chci ti říct, že to, co Jana prožívala, nebyla sobeckost ani selhání, ale úplně normální reakce na život, který si sama nenastavila podle svých skutečných potřeb, ale podle očekávání druhých.
Jana udělala jednu důležitou věc – rozhodla se, že už nebude čekat, až bude mít čas, ale že si ho začne vědomě brát. Dneska, když se potkáme, říká s úsměvem: ‚Naučila jsem se být sama sobě prioritou. A víš co? Moje rodina i práce díky tomu získaly víc než ztratily.
Napadlo tě někdy, proč tolik schopných žen jako ty dává samo sebe stále na poslední místo? Odpověď je překvapivě jednoduchá, a přitom hluboce zakořeněná: je to tzv. syndrom dobré holky.
Rachel Hollis, autorka bestselleru Holka, vzchop se!, popisuje syndrom dobré holky jako hluboce zakořeněnou potřebu žen vyhovět, zavděčit se a být neustále k dispozici pro všechny kromě sebe samotných. Od dětství se totiž učíme, že lásku a uznání si zasloužíme hlavně tehdy, když naplníme očekávání druhých. A právě proto se naučíme neustále odkládat svoje potřeby – máme pocit, že jsou méně důležité, nebo dokonce sobecké.
Jenomže právě tenhle zdánlivě neškodný návyk způsobuje, že se cítíš často vyčerpaná, podrážděná nebo nespokojená, i když navenek všechno vypadá v pořádku.
Je načase uvědomit si, že když se o sebe nestaráš s opravdovou péčí a pozorností, tvoje energie postupně klesá, tvoje sebevědomí slábne a radost z každodenních maličkostí mizí. Není sobecké mít se na prvním místě – naopak, je to základní předpoklad pro to, aby ses mohla cítit opravdu dobře a dávat světu to nejlepší ze sebe.
(Zdroj: Rachel Hollis, Holka, vzchop se!, 2019)
Nejdůležitější změny často začínají těmi nejmenšími kroky. Tady máš 3 jednoduché tipy, díky kterým můžeš už dnes začít dávat svůj čas pro sebe na přední místo – bez výčitek, bez stresu a s pocitem úlevy:
1. Pravidlo 10 minut denně
Zkus si každý den vyhradit 10 minut jen sama pro sebe – a to za každou cenu. Může to být ranní káva v tichu, krátká meditace, pár stránek knihy, nebo prostě jen chvíle ticha se zavřenýma očima. Autorka Jocelyn K. Glei v knize Nezačínejte den kontrolou mailů upozorňuje, že právě tyto krátké každodenní rituály mohou zásadně zlepšit tvou schopnost zvládat stres a dobít energii na celý den.
2. Metoda plánování dle priority sebe
Podle Jamese Cleara (Atomové návyky, 2019) tvoje priority určují to, jak žiješ – nejen to, jak si myslíš, že žiješ. Proto si svůj čas pro sebe plánuj jako schůzku, kterou prostě nesmíš zrušit. Vezmi si diář a označ si svůj čas stejně důležitě jako pracovní meeting nebo návštěvu lékaře. Uvidíš, že když svému osobnímu času dáš konkrétní podobu, získá pro tebe zcela novou hodnotu.
3. Malá změna mindsetu
Začni vnímat čas pro sebe ne jako odměnu, kterou si zasloužíš až poté, co vše ostatní zvládneš, ale jako investici do svého zdraví, psychické pohody a celkové výkonnosti. Připomínej si větu: „Když se budu cítit dobře já, bude se cítit lépe i všechno okolo mě.“
Pamatuj, že tvoje spokojenost není luxus, ale základní potřeba pro zdravý, smysluplný a radostný život.
Teď už víš, že tvůj čas pro sebe není bonus navíc, ale nutnost. Co kdybychom spolu rovnou udělaly první krok? Zkus dneska jednoduchý experiment: vezmi diář nebo mobil a naplánuj si na zítra 10 minut, které budou patřit jen tobě. Žádné kompromisy, žádné posouvání – prostě čas, který je jen tvůj.
A pokud máš pocit, že se ti těžko hledá odvaha nebo způsob, jak začít, nemusíš na to být sama. Napiš mi zprávu – společně zjistíme, jak můžeš svůj čas pro sebe dostat na první místo bez výčitek a s větší lehkostí.
Pamatuj, nejsi sama, kdo se s tímhle potýká. Každá změna je proces a nemusí být dokonalá hned napoprvé. Máš na to, abys krok po kroku vystoupila ze starých vzorců a dala sama sobě stejnou péči a pozornost, kterou věnuješ všem okolo. Jsem tady pro tebe a ráda tě na téhle cestě podpořím.
