Dnešní vydání je velmi aktuální v podzimním období, kdy se mnozí z nás cítí přetížení a emoce nás mohou nemile překvapit mnohem silněji. Podíváme se na prožívání emocí jinak než že jsou potřeba vytančit, vykřičet, vydupat, protože je přeci nechceme potlačit… A ano, emoce potřebují prostor, ale ne tak jak si mnohdy myslíme. Z emocí se dá získat mnohem víc…
Emoce je jako voda
Mám vodu moc ráda, je to spojující prvek všeho odděleného a má trochu vyšší hustotu než vzduch. Často je duch přirovnávaný ke vzduchu, pak by se dalo říct, že emoce jsou voda.
Stejně tak jako se dá využít a přeměnit energie vody (a to se nebavíme o ezo, ale o polohové a pohybové energii vody). Semtam ji někde zachytíme a poté jako když ji necháme projít turbínou a její sílu proměníme v elektřinu, abychom mohli doma svítit. Jak plyne, tak také odejde. Když ji ale někdy přijde moc, tak nás nekontrolovatelně vyplaví a vezme i to dobré, co jsme budovali roky. Není jen silná, je také vyživující. Vše co má dostatek vody tak prospívá. Samozřejmě, když je jí zase moc, tak se naopak rozkládá. Nemůžeme ji ve svém životě odmítnout ale pouze přijmout a být vděční za to všechno, co nám dává. Koneckonců jsme ze 70 % voda.
Podobně i emoce potřebujeme přijmout, prostě jsou s námi, jsou naše, existují. Mají svá pravidla a někdy se i tak chovají jak chtějí. Překvapí nás v době, kdy normálně neprší. Rozhodně ale mají obrovskou sílu. Potřebujeme se s nimi naučit pracovat, nechat je sami sebou projít, aby nás mohly vyživit a prosvítit. Ne vytvářet hráze, které jednou za čas vezmou celou vesnici když prasknou…
