Vstaneš a už jedeš. Rychlá káva, snídaně, pár zpráv, práce, děti, zase zprávy. Celý den jsi v pohybu. Ve výkonu. V odpovědnosti. A přesto, když večer lehneš, místo klidu přijde myšlenka:„Měla jsem toho zvládnout víc.“ Ani to nevyhodnotíš jako problém. Je to prostě normální.Být na sebe tvrdá = standard. Jenže právě tahle každodenní přísnost…tě pomalu, potichu, ale jistě […]

Tohle je ono? Na papíře to vypadá dobře.Děláš práci, kterou umíš. Máš výsledky. Lidi tě berou jako profesionálku.Jenže v tobě to přesto není ono.Není to špatný. Ale… není to tvoje. Je to jako když jíš jídlo, co tě má zasytit – ale ty po něm stejně zůstáváš hladová.Hladová po smyslu. Po kontaktu se sebou.Po tom pocitu, že využíváš všechno, co