Co když tě tvé ambice neženou dopředu, ale dusí tě na místě?

Povýšení. Další certifikát. Nový projekt. Kurz. Workshop. Pomáháš, táhneš, rosteš. Ale když večer zalehneš, cítíš to ticho. Tlak v hrudi. Pochyby. Únavu, co nejde vyspat. A ten neodbytný hlas v hlavě:„Proč mám pořád pocit, že to nestačí? Že já nestačím?“ Možná už jsi si taky někdy řekla: „Když splním ještě tohle, konečně si odpočinu.“Jenže tohle nikdy nekončí. Jakmile […]

Přecitlivělá a nebo vnímavá?

Nebuď tak citlivá prosímtě Zase ta věta. Stačí nevinná poznámka, změna tónu, unavený pohled druhého… a už se tě to dotýká, derou se ti slzy do očí a nebo máš v sobě malý vnitřní výbuch, který nechceš ukázat. Možná si říkáš, co s tebou sakra je. Proč tě tak rozhodí věci, které jiní přejdou mávnutím ruky. Ale co když

Upřímný úsměv i když je kolem chaos?

Všechno se mění. Moc rychle. Moc najednou. Ceny rostou. Svět se otřásá. Budoucnost působí spíš jako otazník než plán.Možná taky někdy ležíš večer v posteli, zíráš do stropu a v hlavě ti jede: „Co když tohle všechno nezvládnu? Co bude dál? Co když zklamu?“ A přesto se druhý den ráno probudíš. Vstaneš. Uvaříš čaj.Možná se i usměješ – na

Přejít nahoru